David Woodard
David Woodard v Seattlu (2013)
Rodné jméno	David Woodard
Narození	6. dubna 1964 Santa Barbara, Kalifornie, USA
Povolání	spisovatel, dirigent
Stát	Spojené státy americké
Alma mater	The New School University of California, Santa Barbara
Literární hnutí	Postmoderna
Manžel(ka)	Sonja Vectomov
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David Woodard (* 6. dubna 1964 Santa Barbara, Kalifornie) je americký spisovatel, dirigent a podnikatel. V roce 1990 přišel s novým slovem prekviem (zkratka pro preemptivní requiem), kontaminací, který popisuje jeho buddhistický postoj skládání hudebních děl, která mají být předváděna v průběhu nebo těsně před úmrtím daného subjektu.^[1][2]

Vzpomínkové bohoslužby v Los Angeles, kde mimo jiné Woodard uvedl svá hudební díla, zahrnuje v roce 2001 občanský obřad, který se konal na dnes již zaniklé lanové dráze Angels Flight, kde se ctila vzpomínka zesnulého Leona Praporta a jeho zraněné vdovy Loly, pro tuto příležitost byla celá Hill Street uzavřena.^{[3][4]: s. 125} Dirigoval také divoké zádušní mše, mimo jiné pro pelikána kalifornského na bermě, části pláže, kde zvíře zemřelo.^[5] Při přípravě hudebních partitur používá pestrobarevné inkousty.^{[6]: s. 173}

Woodard je známý pro jeho kopie přístrojů Dreamachine, které byly vystaveny v uměleckých muzeích po celém světě. V Německu je známý příspěvky pro literární časopis Der Freund, včetně spisů o mezidruhové karmě, rostlinného vědomí a paraguayské usedlosti Nueva Germania.^[7]

Vzdělání |

Woodard získal své vzdělání na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, The New School a Kolumbijské univerzitě.

Nueva Germania |

V roce 2003 byl Woodard zvolen jako radní města Juniper Hills (Los Angeleského kraje) v Kalifornii. V rámci této funkce navrhl sesterský vztah s kolonií Nueva Germania. Aby mohl postoupit svůj plán, Woodard cestoval do vegetariánské utopie a setkal se s jejím vedením obce. Po první návštěvě se ale rozhodl nepokračovat v pracích na sesterských vztazích, našel ale v komunitě předmět pro svá studia pro pozdější spisy. Co Woodarda zvláště zajímá, jsou proto-transhumanistické pilíře (např. sebe-vyhnanství) spekulativního plánovače Richarda Wagnera a Elisabeth Förster-Nietzscheové, která spolu se svým manželem Bernhardem Försterem založila a žila v kolonii v letech 1886 až 1889.^[8]

Od roku 2004 do roku 2006 Woodard vedl četné výpravy do Nueva Germania, s podporou tehdejšího amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho.^[9] V roce 2011 Woodard udělil švýcarskému spisovateli Christianovi Krachtovi povolení k uveřejnění jejich značné osobní korespondence, a to především o kolonií Nueva Germania, vyšla ve dvou svazcích v rámci univerzity v Hannoveru ve vydavatelství Wehrhahn Verlag.^{[10]: s. 180–189}Tomáš Dimter popisuje práci jako „hravý text, ve kterém se oba aktéři baví s notnou dávkou ironie o vzkříšení projektu Nueva Germania, rasově čisté vesnice v Paraguayi."^[11]Frankfurter Allgemeine Zeitung poznamenal korespondence „inscenace patří k životu jako gin s tonikem“^[12]Der Spiegel předpokládal, že první díl Five Years, sv. 1,^[13] „je duchovní přípravnou prací“ k následnému románu Krachta Impérium.^[14]

Podle Andrewa McCanna se Woodard vypravil „na cestu za tím, co z tohoto místa zbývá a kde potomci původních osídlenců žijí v drasticky zhoršených podmínkách.“ Nabyté dojmy ho vedly k „propagaci kulturního profilu této komunity a k vybudování miniaturní kopie Bayeruthského operního domu na místě, kde dříve stávala rezidence rodiny Elisabeth Förster-Nietzcheové.“^{[15][pozn. 1]} Z obce Nueva Germania se během posledních několika let stala mírnější, přívětivější destinace, kde se nachází hotely poskytující nocleh a snídani a provizorní muzeum historie.

Dreamachine |

Souběžně od roku 1989 do roku 2007, Woodard stavěl kopie Dreamachine,^[16] stroboskopického mechanizmu navrženého Brionem Gysinem a Ianem Sommervillem, který se skládá z plochého válce, vyrobeného z mědi nebo papíru, a otáčí se kolem elektrické lampy - když jej pozorujete se zavřenýma očima, stroj může vyvolat duševní aberace srovnatelné s intoxikací drog nebo sněním.^{[pozn. 2]} Poté, co přispěl přístrojem Dreamachine k vizuální retrospektívě Ports of Entry Williama Sewarda Burroughse v roce 1996 v LACMA,^[17] Woodard se spřátelil s autorem a obdaroval ho „bohémským modelem“ (papír) Dreamachine k jeho 83. a posledním narozeninám.^{[18][19]: s. 23}Sotheby's vydražil první stroj do soukromé sbírky v roce 2002, druhý zůstává v dlouhodobém zapůjčení od Burroughs estate v Spencer Museum of Art.^[20]

Odkazy |

Poznámky |

1. 
   ↑ Švýcarský klasický filolog Thomas Schmidt připodobňuje Woodardův korespondenční styl k vedlejší postavě v románu Thomase Pynchona.
   


2. 
   ↑ V roce 1990 Woodard vymyslel fiktivní psychoaktivní stroj, Feraliminální Lykantropizér, jehož účinek je údajně opačný jako u Dreamachine.
   

Reference |

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Woodard na anglické Wikipedii.

1. 
   ↑ Carpenter, S., „In Concert at a Killer's Death“, Los Angeles Times, 9. května 2001. (anglicky)
   


2. 
   ↑ Rapping, A., Portrét Woodard (Seattle: Getty Images, 2001). (obrázek)
   


3. 
   ↑ Reich, K., „Family to Sue City, Firms Over Angels Flight Death“, Los Angeles Times, 16. března 2001. (ang.)
   


4. 
   ↑ Dawson, J., Los Angeles' Angels Flight (Mount Pleasant, SC: Arcadia Publishing, 2008), str. 125. (ang.)
   


5. 
   ↑ Manzer, T., „Pelican's Goodbye is a Sad Song“, Long Beach Press-Telegram, 2. října 1998. (ang.)
   


6. 
   ↑ Kracht, C., & Nickel, E., Gebrauchsanweisung für Kathmandu und Nepal: Überarbeitete Neuausgabe (Mnichov: Piper Verlag, 2012), str. 173. (německy)
   


7. 
   ↑ Carozzi, I., „La storia di Nueva Germania“, il Post, 13. října 2011. (italsky)
   


8. 
   ↑ Riniker, C., „Autorschaftsinszenierung und Diskursstörungen in Christian Krachts und David Woodards Five Years (2011)“, v J. Bolton, et al., eds., German Monitor 79 (Leiden: Brill Publishers, 2016). (něm.)
   


9. 
   ↑ Epstein, J., „Rebuilding a Home in the Jungle“, San Francisco Chronicle, 13. března 2005. (ang.)
   


10. 
    ↑ Woodard, D., „In Media Res“, 032c, léto 2011, str. 180–189. (ang.)
    


11. 
    ↑ Dimter, T., „Impérium vrací úder“, A2, 19. listopadu 2014. (česky)
    


12. 
    ↑ Link, M., „Wie der Gin zum Tonic“, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. listopadu 2011. (něm.)
    


13. 
    ↑ Kracht, C., & Woodard, Five Years, vol. 1 (Hannover: Wehrhahn Verlag, 2011). (něm., ang.)
    


14. 
    ↑ Diez, G., „Die Methode Kracht“, Der Spiegel, 13. února 2012. (něm.)
    


15. 
    ↑ McCann, A. L., „Allegory and the German (Half) Century“, Sydney Review of Books, 28. srpna 2015. (ang.)
    


16. 
    ↑ Allen, M., „Décor by Timothy Leary“, The New York Times, 20. ledna 2005. (ang.)
    


17. 
    ↑ Knight, C., „The Art of Randomness“, Los Angeles Times, 1. srpna 1996. (ang.)
    


18. 
    ↑ Velvyslanectví USA v České republice, „Literární sté výročí“, října 2014. (čes.)
    


19. 
    ↑ Woodard, „Burroughs und der Steinbock“, Schweizer Monat, března 2014, str. 23. (něm.)
    


20. 
    ↑ Spencer Museum of Art, „Welcome to the Spencer Collection“, University of Kansas. (ang.)
    

Externí odkazy |

Obrázky, zvuky či videa k tématu David Woodard ve Wikimedia Commons
Osoba en:David Woodard ve Wikicitátech